Listopad 2008

Andino

17. listopadu 2008 v 17:50 | Lenishek :) |  Andino

Původ a historie:
Andino pochází z Peru, jedná se o větev peruánského criolla. Je to pony vysokohorského regionu v Andách. Vznikl z koní španělských konkvistadorů. Jeho známějším "bratrancem" je světově proslulý peruánský paso. Větve andina jsou Morochuco a Chumbivilcas.

Popis a charakteristika:
Výška andina se pohybuje v rozmezí 125 - 135 cm. Hlava je klabonosá se silně vypouklým čelem. Krk je krátký a silný. Kompaktní trup a stabilní nohy s nesmírně tvrdými kopyty jsou typické. Srdce a plíce jsou extrémně velké a výkonné. Vyskytují se především hnědáci a ryzáci. Podíl červených krvinek v krvi je velmi vysoký.

Využití:
Poníci jsou výborně přizpůsobeni na vysokohorský život v Andách. Jejich jistota v chodu, skromnost a vytrvalost je pověstná. Jezdcům andino nabízí rychlý cval a pohodlný cestovní chod.


Andadores

17. listopadu 2008 v 17:48 | Lenishek :) |  Andadores
Původ a historie:
Andadores patří do skupiny původem z koní berbersko-španělských.


Anamitský pony

17. listopadu 2008 v 17:47 | Lenishek :) |  Anamitský pony
Původ a historie:
Pochází z Laosu a Vietnamu.

Popis:
Výška se pohybuje mezi 105 a 120cm.

Amurský kůň

17. listopadu 2008 v 17:43 | Lenishek :) |  Amurský kůň
Původ a historie:
Amurský kůň patří do skupiny původem z koní mongolských, pochází z bývalého SSSR.


Americký walking pony

14. listopadu 2008 v 21:39 | Lenishek :) |  Americký walking pony

Původ a historie:
Byl krásný jarní den, 10. květen 1968. Nově narozený hřebeček barvy palomino cválal po horské louce na farmě "Browntree" vedle své pyšné matky. Tento hřebeček byl produktem dlouhých let experimentálních křížení, která měla za cíl vyprodukovat velkého ponyho arabského typu výborných jezdeckých vlastností.

Sen se stal skutečností a perfektní pony byl pojmenován BT Golden Splendor. Diváci na koňských výstavách obdivovali jeho jedinečné chody, zlatou barvu, dlouhou smetanovou hřívu a ohon. Koncem roku 1968 vznikla organizace American Walking Pony Registry, založena Joan Hudson Brovn (zakladatelka plemene). Registrační číslo 1 dostala klisna Browntree´s Flicka, která se zasloužila o založení plemene. BT Golden Splendor dostal číslo 5 a byl prvním registrovaným hřebcem.

Poté, co se zmínky o Americkém Walking ponym objevily v různých koňských magazínech, milovníci koní z celého světa se začali zajímat o koupi těchto ponyů...

Americký walking pony vznikl křížením Tenessee walking horse s Welsh ponym. Walking horse předal svým potomkům chody a welsh pony milou hlavu, menší vzrůst a dlouhý, klenutý krk. Poníci různých krevních linií tohoto křížení byli akceptováni pro registraci.

Popis a charakteristika:
Jedinečné chody tohoto ponyho jsou: Pleasure Walk, Merry Walk, Canter a Trot. Po velšském ponym zdělil dobré skokové schopnosti a je výborný hunter. Povoleny jsou všechny barvy včetně palomina.


Americký shetlandský pony

14. listopadu 2008 v 21:38 | Lenishek :) |  Americký shetlandský pony

Popis plemene:
Výška: Maximálně 103cm.
Zbarvení: Jakékoliv.
Stavba těla: Poměrně dlouhá hlava s rovným nebo mírně konkavním profilem, dlouhý ztepilý krk s výrazným kohoutkem, šikmé plece, krátké silné tělo a záď, poměrně dlouhé nohy.

Zajímavosti:
Díky vysoké akci způsobené přídavkem Hackneyské krve se americký shetland hodí do zápřeže. Stejně jako u amerických mimochodníků se akce podporuje podluožením kopyt nad normální míru. Shrtlandi soutěží ve třídách jednotlivců, párů a tandemů a dále v zápřahu i pod sedlem.


Americký quarter pony

14. listopadu 2008 v 21:37 | Lenishek :) |  Americkýn quarter pony

Původ a historie:
Americký quarter pony je zmenšená "replika" quartera. Byl v USA z quartera vyšlechtěn, konkrétně z jedinců, kteří nedosahovali předepsané výšky stanovené asociací AQHA.

Popis a charakteristika:
Výška se pohybuje mezi 113 a 144 cm. Hlava ponyho má inteligentní výraz, je krátká a široká. Uši jsou malé, oči velké a milé. Chřípí je jemné. Hlava plynule přecháhí do lehce klenutého krku v úhlu skoro 45 stupňů. Hřbet je neobyčejně silný, správně sešikmená plece umožňují prostorný pohyb. Hrudník je hluboký a široký, prsa široká. Nohy jsou dobře stavěné a osvalené, podobně jako u quartera. Spěnky jsou středně dlouhé. Záď a hlezna jsou mimořádně svalnatá a prozrazují velkou sílu. Pony je neobyčejně rychlý, klidný a vyrovnaný.

Využití a sport:
Americký quarter pony se bezvadně hodí pro malé jezdce, nebo i dospělé, kteří mají strach jezdit na velkém koni. Jeho využití je prakticky totožné s využitím quartera.


Americký miniaturní kůň

14. listopadu 2008 v 21:35 | Lenishek :) |  Americký miniaturní kůň

Úvodem...
Američtí miniaturní koně jsou zvláštním, jedinečným plemenem, u něhož hlavní roli hraje velikost zvířat. Koníčci totiž nesmějí měřit více než 34 palců, tj. 86 cm. Unikátní zvířata dosahují velikosti 40 cm a těžko říci, zda v tomto případě ještě můžeme mluvit o koních v pravém slova smyslu. Však také miniaturní koníci budí pozornost a zájem americké veřejnosti. Jsou inteligentní a milí a pro svou přítulnou povahu bývají těmi nejlepšími kamarády dětí i dospělých. Mnohdy pomáhají tělesně postiženým lidem a Američané s náročným zaměstnáním v nich nalézají výborné pomocníky v boji se stresem...


Původ a historie:
Američtí mimiaturní koně vznikli výběrem malých jedinců jiných plemen a jsou výsledkem šlechtitelské práce trvající 400 let. Především se jednalo o anglické a holandské důlní koníky, které Amerika nakupovala v 19. století a využívala v některých appalačských uhelných dolech až do roku 1950. Ale v žilách těchto koníčků koluje i krev shetlandských poníků, koní arabských, anglických plnokrevníků, plemene Quarter Horse a dokonce i koní tažných. V 80. letech minulého století začali někteří chovatelé dovážet miniaturní koníky také z Anglie, Holandska, Belgie a SRN.

American Miniature Horse Association, společnost zabývající se chovem těchto koníků, byla založena v roce 1978. Registruje všechna zvířata, která nepřesahují výšku 34 palců, a uchovává rodokmen každého z koníků. Společnost také vydává časopis s názvem Miniature Horse World a každoročně posuzuje stovky zvířat z celých Spojených států. Největší akcí je každoroční American Miniature Horse Association´s National Show, národní přehlídka miniaturních koní, při níž jsou vybraná zvířata zapsána do plemenné knihy. Požadavky na plemenný standard byly přijaty v roce založení organizace a upřesněny na setkání všech členů v roce 1988.

Popis a charakteristika:
Všeobecně se připouštějí dva základní typy zvířat - těžší typ a jemnější, drobný typ. Standard však stanoví kritéria pro jednoho elegantního miniaturního koně.

Standard amerického miniaturního koně vyžaduje, aby zvíře působilo jako dokonalá zmenšenina velkých plemen koní. Koníčci musí být malí, korektní, se zřetelným pohlavním výrazem. Hřebci mají být dobře osvalení a nebojácní. Všichni koníci musí vynikat silou, živostí, vyrovnaností a ostražitostí. Jejich kohoutková výška nesmí přesáhnout 34 palců. Hlava musí být úměrná k velikosti krku a těla. Vyznačuje se širokým čelem a delšíma, vzpřímenýma ušima, umístěnýma dostatečně daleko od sebe. Nozdry jsou prostorné, chřípí jemné. Středně velké oči mandlového tvaru umožňují vytušit živost a inteligenci zvířete. Krk má být delší a úměrně velký k celkovým tělesným rozměrům, zakončený nevýrazným kohoutkem. Lopatka je dlouhá a šikmá. Celé tělo musí být dostatečně osvalené s pevnými kostmi a jako celek působit harmonicky a vyváženě. Břicho a boky jsou oblé a nejvyšší bod svalnaté zádi musí ležet v úrovni výšky kohoutku. Ocas, který není nasazen ani příliš nízko, ani příliš vysoko, by měl kopírovat tvar zádě. Kopyta jsou oblá a kompaktní a jejich udržování se věnuje velká pozornost. Krok zvířete je lehký a příjemný. Na barvu očí a srsti se nároky nekladou - jsou povoleny všechny barevné odstíny. Hříva má být jemná a lesklá.

Zvířata vyššího vzrůstu nebo jedinci s vrozenými či získanými vadami, které zhoršují celkový vzhled nebo chody, nejsou do plemenné knihy zapsáni.

Péče o miniaturní koně:
Péče o miniaturní koníky se nijak neliší od jiných velkých plemen, nicméně jsou zde mnohem menší požadavky na množství krmiva a léčiv. Obilí se podává ve dvou šálcích denně a z objemových krmiv postačí trocha sena. Koníci milují pobyt venku - k tomu jim stačí kousek zahrady, kde se mohou proskotačit a napást. Také jejich přeprava je snadná. Použít lze železničního vagónu, krytého vozu, dodávek, "mini" trailerů nebo běžných přepravníků pro velké koně. V lodích nebo letadlech často koníci provázejí svého pána jako příruční zavazadla.

Aby se předešlo zažívacím obtížím a kolikám, měli by se koníci krmit pravidelně a změny krmiva uskutečňovat v dostatečně dlouhé době, aby se organizmus stačil přizpůsobit. Nejčastěji se krmí luštěninová sušina nebo ovesná sláma či sladké seno. Koníci by měli mít stále k dispozici čistou vodu a solný liz. Pracujícím či rostoucím zvířatům a březím nebo kojícím klisnám se přidává obilí nebo granulovaná směs. Při dodržování těchto pravidel se miniaturní koníci dožívají vysokého věku při stálém zdraví.

Chov a výcvik:
Ani plemenitba se přiliš neliší od velých plemen koní. Březost klisen trvá 330 dnů, plus mínus 15 dnů. Spolehlivě je rozpoznatelná v 8. měsíci gravidity, někdy i dříve. 48 - 72 hodin před vlastním porodem začíná klisna produkovat mlezivo a 24 hodin před porodem jeví zřetelné známky neklidu. Stojí stranou od ostatních koní, hrabe, přešlapuje, kouše do boxů, často uléhá a zase vstává. Měla by mít k dispozici dobře podestlaný, dostatečně velký box, v noci slabě osvětlený, a klid. Vlastní porod trvá u klisen tohoto plemene 20 minut i méně a lidskou přítomnost nemají rády. Pouze pokud by hříbě bylo v obrácené poloze nebo zbytky placenty nevyšly do 4 hodin po porodu, je třeba veterinárního zákroku.

Hříbátka se mohou rodit po celý rok. Nejčastější a také nejvýhodnější to bývá od března do června. Narozené hříbě bývá velké kolem 45 cm, někdy více a nejrychleji roste během prvních šesti měsíců života. Desetiměsiční a dvanáctiměsíční hříbata již bývají stejně velká.

Řada chovatelů se nemůže rozhodnot, jak s chovem miniaturních koníčků začít. Někdy si pořizují pouze jedno, špičkové a patřičně drahé zvíře pro svou reprezentaci, jindy menší chovné stádo. Průměrný počet koní bývá kolem osmi. Cenově nejdostupnější bývá mladý hřebeček. Je to velmi roztomilý koník a často změní plány svého majitele, který jej chtěl původně ve dvou letech věku dát vykastrovat nebo prodat. Pokud si jej ponechá jako hřebce, musí však o to víc dbát na výcvik zvířete. Hřebec je od přírody agresivnější a ohnivější než valach nebo klisna, ale o to snadněji se trénuje. Již od útlého mládí se zvířatům zvedají nohy a navykají se na omývání genitálií. Hřebečci by měli být v kontaktu se svým majitelem mnohem častěji než klisny a dostávat také doplňková krmiva. Brzy se jim začne nasazovat ohlávka, která u miniaturních koníků bývá zpravidla nylonová. Nasazuje se pouze při ošetřování koně a nikdy se nenechává na hlavě při volném pobytu ve stáji či na pastvě, aby se zabránilo jejímu zničení, či poranění zvířete. Potom následuje trénink na lonži, kdy se hřebeček učí zastavit na slovní povel "whoa". Lonžování musí probíhat vždy mimo prostor, kde se připouští, aby si hřebec tyto úkony nespojoval dohromady.

Hřebeček se čistí na celém těle včetně slabin a genitálií a musí při tom klidně stát. Občas se umývá ve speciálním boxu a nechává se zde také 30 minut klidně stát, aby si navykl na manipulaci v jiném prostředí a veterinární zákroky mimo vlastní stáj ho zbytečně nelekaly. Sleduje se také, zda hřebec spotřeboval svoji denní dávku krmiva, neboť to svědčí o jeho zdravodním stavu. Navíc kvalitní krmivo podporuje i pohyblivost a oplozovací schopnost spermií. Kůň by se nikdy neměl nudit, neboť právě nečinnost vede k tvorbě nepříjemných zlozvyků. Navíc trénink zvířete zlepšuje jeho fyzickou kondici, umožňuje mu pohyb na slunci a vzduchu a příznivě ovlivňuje jeho nervovou soustavu. A koneckonců přináší radost i majiteli koně.

Počet kastrovaných zvířat je mezi miniaturními koníky poměrně nízký, ale rok od roku obliba valachů vzrůstá. Kastrují se mladí hřebci, kteří mají příliš ohnivý temperament, nevyhovují exteriérově a nejsou přínosem pro další plemenitbu. Kastrují se také ti hřebci, jejichž úspěšnost v soutěžích je nižší než úspěšnost jejich rodičů. Za nejvhodnější dobu pro kastraci se považuje období dospívání. Přitom se přihlíží k tomu, jak vysokého a osvaleného jedince chceme mít.

Do výkonnostního tréninku se valaši zařazují od dvou let, kdy se také učí skákat prví překážky. Den ode dne se tito jedinci chovají mírněji a jejich příprava je snazší a bezpečnější než při práci s hřebci. Nejsou také nervózní, jako často bývají klisny, ale jsou vyrovnaní a spolehliví. Nechybí jim však nutná dávka ostražitosti a živosti.

Trénink miniaturních koníků by měl probíhat každý den. Začíná se pětiminutovými, nebo desetiminutovými úseky a postupně se čas práce zvířat prodlužuje, až na několik hodin. Lonžování, práce v tahu i pod sedlem se brzy odrazí na psychickém a fyzickém stavu zvířete a je možné je začít připravovat pro soutěže. Vždy je však nutné, aby došlo k vzájemnému porozumění mezi koněm a jeho majitelem. Koníci se nesmějí dráždit nebo pokoušet, nesmí se také přehánět délka, nebo intenzita pokárání za špatné chování. Je třeba se předem rozhodnout, co koni povolíme a co dělat nesmí a na tom bez bez výjimky trvat.

Využití:
Leckoho při pohledu na miniaturního koníčka, který spíše připomíná oživlou dětskou hračku, napadne: "Co s ním budu dělat?" Ale sám koník rozhodne. Je možné v něm najít výborného přítele, radovat se s ním ze společně strávených okamžiků, starat se o něj, připravovat ho na soutěže, nebo s ním jezdit na vyjížďky. Koníci se totiž zapřahají do kočárků nebo vozíků. Utáhnou 2 dospělé osoby na vzdálenost deseti mil a děti s nimi mohou cestovat libovolně daleko. Tělesně postiženým lidem pak koníčci umožňují pohyb přírodou a přinášejí jim nový zdroj radosti ze života. Proto také rok od roku vzrůstá počet jejich chovatelů nejenom v USA, ale i v Kanadě, Velké Británii a Austrálii.

Pečovat o tyto koníčky mohou již děti. Šestiletí špunti často zvládají veškeré činnosti při krmení, čištění i zapřahání zvířat bez pomoci dospělých. Je to i dobrá průprava pro budoucí chov velkého koně a dítě se při ní naučí sebekázni, odpovědnosti a schopnosti nemyslet pouze na sebe. Uvědomí se, že pouze po dobře vykonaném díle přichází odměna.

Ale i malé děti, které často cítí strach z velkého koně, se k miniaturnímu koníčkovi rozběhnou, aby ho objaly a políbily. Však se také veřejného předvádění koníčků zúčastňuje zpravidla celá rodina. Z hodiny usilové práce bývá sice jedinou odměnou rozetka, ale lidé se zde přesto radují a nezřídka si pro každou show pořizují i nové šaty. Neboť i oděv předvádějícího člověka bývá hodnocen porotou. Jinak jsou soutěžní třídy stanoveny pro všechny věkové kategorie, takže mohou soutěžit všichni, od nejstarších po nejmladší. Soutěží se v předvádění koníčků na ohlávce nebo v zápřahu.

Majitelé těchto mini koní se často scházejí při show nebo ve svých klubech a celé hodiny dokáží s nadšením rozprávět o svých svěřencích. Je to velmi různorodá skupina lidí, která zahrnuje podnikatele, studenty i odborníky ze všech možných odvětví, které spojuje nadšení a láska k těmto zvířatům.


Americký pony

14. listopadu 2008 v 21:32 | Lenishek :) |  Americký pony

Popis plemene:
Výška:114-134cm.
Zbarvení:Běžná zbarvení appaloosa-hermelín,snowflake(sněhová vločka), blanket(deka), marbleized(mramorový)a frost(jinovatka).
Stavba těla:Čistá hlava, někdy s mírně konkavním profilem, velkýma, mírnýma a výraznýma očima a středně velkýma ostražitými ušima, mírně klenutý krk, hluboké šikmé plece s výrazným kohoutkem, kulaté hodně osvalené tělo s vyklenutými žebry a krátkým hřbetem a bedry, svalnatá záď s dlouhým rovným křížem, silné nohy s dobrými suchými klouby, široká, dobře tvarovaná kopyta.

Zajímavé údaje:
Leslie Boomhower z Mason City v Iowě zkřížil shetlandského ponyho s appaloosou, z čehož vznikl zakladatel tohoto plemene.


Americký plnokrevník

14. listopadu 2008 v 21:31 | Lenishek :) |  Americký plnokrevník

Původ a historie:
Chov je založen na anglickém plnokrevném hřebci Never Say Die.

Popis a charakteristika:
Exteriér amerického plnokrevníka je variabilní. Hlava je lehká, ušlechtilá a inteligentní. Krk je elegantní, plece dobře tvarované. Trup je pevný a kompaktní, hrudník hluboký. Silná a svalnatá záď má dobře nasazený ohon. Nohy jsou dlouhé, suché a silné. Výška se pohybuje mezi 163 a 168 cm. Povaha je podobná jako u anglického plnokrevníka, slouží svému účelu. Koně jsou často nervní a soustředění na svůj hlavní cíl - rychlý běh.

Využití:
Koně se používají v dostizích, ale také v dalších sportovních odvětvích.


Americký jezdecký kůň

14. listopadu 2008 v 21:30 | Lenishek :) |  Americký jezdecký kůň

Obecně:
Klusáci, vysoce cenění mimochodníci, vyšli následkem zavedení dostihů plnokrevníků v Anglii z módy už v 17. století. Mnozí z těchto "odložených" koní si našli vlastní cestu do Ameriky, a tam v krátké době založili "americká" plemena, u nichž se tyto chody dochovaly a zdokonalily. Americký jezdecký kůň, neboli saddlebred, je založen na dvou právě takových dávných amerických mimochodnících: na kanadském a narrangasettském. Kanadský a narrangasettský mimochodník vynikali hladkým, pohodlným chodem svých anglických předků a podíleli se na vzniku nejen amerického jezdeckého koně, ale i amerického klusáka a méně známého tennesseeského mimochodníka. Kanadský mimochodník pocházel z Francie a byl to potomek mimochodníků vyvezených z Británie ve středověku, kdežto narrangasettský se vyvinul hlavně díky majitelům plantáží v okolí Narrangasettské zátoky na Rhode Islandu v Nové Anglii. Obě plemena vyhynula, narrangasettský hlavně proto, že byl nesmírně populární u pěstitelů cukrové třtiny v Západní Indii, takže byl vyvážen v tak velkém počtu, že plemeno už koncem 18. století bylo prakticky rozprodáno. Saddlebred, podobně jako mnoho amerických plemen, se začal chovat z ryze praktických důvodů. Svým vzhledem nicméně uspokojoval i estetické požadavky a každodenní potřeby jižanské aristokracie. Proto se jeho chov plně rozvinul během 19. století v jižních státech Unie, zejména v Kentucky. Ze začátku se nazýval Kentucky saddler. Je výsledkem šlechtění založeného na kanadském a narrangasettském mimochodníkovi, morganovi a na plnokrevníkovi. Vznikl tak ušlechtilý užitkový kůň. Zpočátku se s ním doslova "oralo", pohodlně nosil jezdce po celý dlouhý den v neschůdném terénu a v páru sloužil jako elegantní kočárový kůň k nedělním cestám do kostela.

Charakteristika:
Americký jezdecký kůň má harmonickou stavbu těla, dobré osvalení a lesklou hebkou srst. Hlavu má hezky tvarovanou, ušlechtilou, s velkýma výraznýma očima, s ušima blízko u sebe, rovným nosem a většími nozdrami. Krk má dlouhý, elegantní a ostře ohnutý, s výrazným, jezdeckým, kohoutkem. Normálně udržovaná kopyta má pěkná, dobře utvářená. Pro přehlídky se kopyta nechávají přerůst a jsou podkována těžkými podkovami. Má vysoko nasazený ohon, který se jim však kvůli přehlídkám ještě podřezává. V kohoutku je vysoký 163 cm nebo více.

Nejrozšířenější zbarvení jsou ryzáci, hnědáci, tmaví hnědáci, bělouši, palomino nebo smíšená srst.

Využití:
Současný saddlebred je patrně nejlépe známý jako reprezentační kůň, předváděný na přehlídkách pod sedlem, avšak jak už sám název napovídá, je především koněm jezdeckým. Skvěle se hodí na výcvik, skákání a terénní i westernové ježdění. Ovšem je to také ušlechtilý kůň do zápřeže, z více hledisek podobný britskému hackneyovi. Je to však vhodný kůň i pro rekreační ježdění, dálkové jízdy, jako dobrý "řezač" dobytka, v honu na lišku sleduje psy a zvládne i drezurní úlohy.

Chov:
Hlavní oblastí chovu se stal kraj Blue Grass v Kentucky v okolí města Lexingtonu. Dnes se chová téměř po celém světě a má mnoho nadšených přívrženců.


Americký horský kůň

14. listopadu 2008 v 21:25 | Lenishek :) |  Americký horský kůň

Úvodem...
Stát Kentucky je proslavený především díky koním a dostihům (Kentucky Horse Park, Kentucky Derby). Chovají se zde nejrůznější plemena - plnokrevníky počínaje a tennessijským mimochodníkem konče. A právě zde, na východě Kentucky v Applalačském pohoří, vzniklo toto zajímavé plemeno.

Název plemene:
Rocky Mountain Horse

Vysvětlení názvu:
Plemeno je pojmenováno podle pohoří Rocky Mountains v Coloradu.

Původ a historie:
Psal se rok 1890. Nevelká skupina lidí stěhujících se z Rocky Mountains se na své cestě do Virginie zastavila na farmě Sama Tuttlea v Log Lick (Kentucky). Slovo dalo slovo a při odchodu mu prodali jednoho ze svých mladých hřebečků. Podobným způsobem se několik dalších farmářů z okolí stalo majiteli horských koníků z Colorada

Pro svou nenáročnost, pracovitost a příjemný chod byli velmi oblíbeni. Začali je tedy křížit s místními klisnami podobného rázu se základní společenskou vlastností - tzv. mimochodem. Pozdější studie prokázaly, že Rocky Mountain Horse má v původu mnoho společného s Paso Finem, Americkým Saddlebredem a Tennessijským mimochodníkem. Pro všechna uvedená plemena je mimochod přirozenou vlastností zejména v oblasti Kentucky a Tennessee jsou značně rozšířeni.

Ale zpět k Samovi Tuttletovi. Ten měl koncesi na jezdecké výlety k národnímu parku Natural Bridge v Kentucky a organizoval pro návštěvníky výlety po stezkách na úpatí Appalačských hor. Oblíbeným koněm častých návštěvníků se stal Old Tobe, který byl známý svým klidným temperamentem, jistým krokem a pohodlným, přirozeným mimochodem. Old Tobe, který sloužil aktivně do 37 let, se projevil jako vysoce plodný hřebec, přenášející spolehlivě na své potomstvo vynikající vlastnosti, především svůj pomalý mimochod. Potomci po něm ojediněle dědili i neobvyklé zbarvení.

Od konce 19. století se koním z coloradských hor a jejich potomkům říkalo Rocky Mountain Horse a v roce 1986 (uznání plemene), bylo příliš pozdě na názvu něco měnit. Proč také?

Oficiálně bylo plemeno uznáno až v roce 1986. Zároveň vznikla i asociace chovatelů (Rocky Mountain Horse Association). Založení asociace i uznání plemene "má na svědomí" žena, jejímž dávným snem bylo chovat tyto nenáročné a krásné koníky. Poprvé se s nimi Rea Swanová setkala jako malá holčička, když ji otec vzal za odměnu na vyjížďku do Bridge State Parku v Kentucky. Tehdy si umínila, že jednou musí tyto koně mít doma, ve své vlastní stáji.

V roce 1981 začala své plány uskutečňovat. Zapustila jednu ze svých starších klisen Rocky Mountain hřebcem. S narozením prvního hříbátka její zájem o oblíbené koně vzrostl. Volný čas trávila zpravidla na cestách. Navštěvovala blízké i vzdálené farmy, o nichž se doslechla, že se tam chovají koně z Rocky Mountains. Hovořila s majiteli a snažila se dozvědět co nejvíce o původu a minulosti těchto zvířat.

O pět let později byla založena asociace, jejímž prezidentem se stala právě paní Swanová. Počet koní nebyl tehdy velký - pouhých 45 jedinců. Nyní je zaregistrováno kolem 2000 koní (a to nejen v USA, ale i v Kanadě), neboť fanoušků a lidí, kteří mají zájem o tyto koně, stále přibývá. Není divu. Pouhý pohled stačí, abyste se zamilovali do čokoládově hnědého koně se zlatou hřívou. A co teprve sednete-li si do sedla! V Americe se říká, že nad každým koněm by měla viset varovná cedule: Nezkoušejte si sednout na tohoto koně, pokud si ho nechcete koupit a nekupujte
jednoho, dokud nemáte místo pro celé stádo!
Popis a charakteristika:
Dnešní Rocky Mountain Horse se vyznačuje kohoutkovou výškou od 145 do 165 cm, širokou hrudí, výraznýma očima a rovnou hlavou, která má inteligentní, příjemný a bystrý výraz. Žuchvy jsou jemné. Nohy štíhlé, suché a jejich holenní kosti jsou příliš dlouhé a nemají dostatečný obvod. Karpální klouby jsou ploché, spěnky příliš dlouhé. Zadní nohy jsou pevné, suché a zdravé. Postoj zadních končetin je velmi úzký, proto, aby si je kůň při mimochodu "nestrouhal". Nejžádanější a nejzajímavější je již zmíněná čokoládově hnědá barva se zlatou hřívou a ocasem. Povoleny jsou i ostatní základní barvy kromě běloušů. Bílé odznaky se smějí nacházet pouze na hlavě a spodní části končetin. Hříva i ocas bývají dlouhé a bohaté. Hříbátka se nejčastěji rodí světlá - pískově hnědá a jejich srst postupně tmavne. Charakteristickou vlastností je dlouhověkost.

Mimochod je chodem čtyřúderovým (levá zadní, levá přední, pravá zadní, pravá přední) a musí být vastností vrozenou. Není dovoleno docílit ho jakýmkoliv tréninkem, speciálními podkovami či jiným způsobem. Rychlost tohoto chodu se pohybuje od 11 km v hodině (ve velmi neschůdnem terénu) do 25 km v hodině (na menší vzdálenosti).

Povaha:
Koně mají zpravidla výborný charakter a zacházení s nimi je snadné. I hřebce lze použít pro výcvik začátečníků.

Využití a sport:
Na přelomu 19. a 20. století se koně využívali zejména pro práci na farmách, teprve později se začali používat pro rekreační ježdění a zábavu. Právě onen specifický chod je důvodem, proč zájem o mimochodníky v poslední době vzrůstá. Zaručuje příjemné svezení, neboť jezdce nevytřese jako při klasickém ježdění. Díváte-li se na jezdce za vysokým plotem, kdy není vidět kůň pod ním, myslíte si, že jede na kole. A přitom kůň sám se celý natřásá a hází sebou, téměř jako by kulhal. U nás se mimochodníci nevyksytují - a pokud, potom je to spíše vada, než cílevědomé šlechtění. Ale v Americe je jejich počet značný a zájem o ně stále roste. Existují také různé typy soutěží, kde se mohou uplatnit. Hodnotí se buď krása a lehkost pohybu (ať už pod sedlem, či v lehkém zápřahu), nebo vytrvalost a rychlost u závodů distančních. Velký zájem však mají o tyto koně i lidé, kteří si rádi zajedou na vyjížďku jen tak, pro vlastní potěšení.


Americký indiánský kůň

12. listopadu 2008 v 20:33 | Lenishek :) |  Americký indiánský kůň

Původ a historie:
Americký indiánský kůň byl vyšlechtěn indiány v USA. Původ opět leží ve španělských koních přivezenýck konkvistadory. Plemeno má svůj registr a dnes se používá při chovu i příliv cizí krve, ale nikdy ne chladnokrevné.

Popis a charakteristika:
Tento kůň je typem iberského koně. Je středně velký, harmonický. Hlava je podobná mustangovi a má přátelský výraz. Kosti jsou pevné a stabilní. Kopyta jsou pevná a nemusejí se kovat. Všechny barvy jsou povoleny, výška se pohybuje mezi 135 - 148 cm. Často se vyskytují plaváci s primitivními znaky.

Využití:
Tito robustní a rychlí poníci mají dobrý charakter, jsou životaschopní, přátelští a proto oblíbení jezdečtí poníci.


Americký cream draft horse

12. listopadu 2008 v 20:32 | Lenishek :) |  Americký cream draft horse

Původ:
Americký cream draft je jediné chladnokrevné (tažné) plemeno pocházející ze Spojených států.

Historie:
Koncem 50. let 41 členů registrovalo 200 zvířat.
Jak traktory postupně nahrazovaly koně, hodně koní nacházelo smrt třeba jako krmení pro kočky a psy.
Pouze několik nadšenců udržovalo chov půvabných koní na svých farmách.
V 70. letech se tato malá skupinka sešla a dala dohromady již nečinnou asociaci - opět se začalo s registrováním koní a chovatelskou prací.
Obnova plemene šla pomalu a stále se hledala zvířata, která by zlepšila chov.
Roku 1991 došlo k přejmenování asociace na American Cream Draft Horse Association.
Dnes je registrováno kolem 200 koní tohoto plemene.

Popis a charakteristika:
Výška:
153 až 160 cm

Exteriér:
Hlava: delší, tupá
Krk: silný a osvalený
Plece: mohutné
Kohoutek: lehce vyčnělý
Záď: široká
Nohy: dobře osvalené, suché
Barvy: smetanová, krémová

Povaha:
Ostatně jako všichni chladnokrevníci, i creamové mají velmi dobromyslnou a klidnou povahu.

Využití:
Dříve se koně využívali v zemědělství, ale po technickém rozmachu toto jejich uplatnění postupně opadlo.
Dnes jsou chováni spíše pro zábavu a zastávají zemědělskou práci jen okrajově.


Altwürttemberger

12. listopadu 2008 v 20:28 | Lenishek :) |  Altwurttemberger

Původ a historie:
Plemeno bylo vyšlechtěno v Německu, hlavní oblastí chovu je Baden-Württemberger. Základem chovu byl normandský kob, později se křížilo s plnokrevnými, holštýnskými a oldenburskými hřebci.

Popis a charakteristika:
Altwürttemberger je kůň s klidným temperamentem, dobře krmitelný s vynikajícími chody, vytrvalý. Tento středně těžký teplokrevník má suchou, přiměřeně velkou hlavu s přátelskýma očima, pěkně tvarovaným a osvalený krkem. Kohoutek je dobře patrný, plece dobře utvářené, záď středně dlouhá, hrudník dostatečně hluboký. Končetiny jsou kvalitní, kopyta tvrdá. Vyskytuje se ve všech základních barvách, výška se pohybuje v rozmezí 155 - 165 cm.

Využití:
Především jezdecký kůń, ale také kůň do lehkého zápřahu, nebo lehčí práci v zemědělství.


Altajský kůň

12. listopadu 2008 v 20:27 | Lenishek :) |  Altajský kůň

Název:Altajský kůň (Altajskaja lóšaď / Altaj at)

Kde ho najdeme:
Domovinou Altajského koně je severní část pohoří Altaj - takzvaný ruský Altaj. Tato hornatá část (nejvyšší hora Bělucha 4506 m.n.m.) jihozápadní Sibiře je dnes politicky Republika Altaj (součást Ruské federace).

Původ a historie:
Altajský kůň je nesmírně staré původní plemeno této oblasti blízce příbuzné mongolským koním. Za jeho předka lze zřejmě považovat koně převalského.

Využití:
V horském, těžko dostupném terénu je kůň pro Altajce vším - přítelem, dopravním prostředkem, zdrojem masa i mléka. Kvalitní Altajští koně jsou velmi skromní, mají velice jistý chod a odvážné srdce. Dovedou překonávat strmé srázy i divoké řeky a vynikají velice dobrou vytrvalostí. Někteří Altajští koně mají též laterální chody, což je velmi ceněno pro překonávání dlouhých vzdáleností.

Popis a charakteristika:
Altajský kůň dříve dosahoval výšky v kohoutku okolo 137 cm u hřebců a 131 cm u klisen. V současnosti je ale řada Altajských koní až o 10 cm vyšších, zřejmě díky příměsi krve jiných ruských plemen. Altajský kůň má obvykle větší hrubou hlavu, masivní krk, kratší pevné nohy, dlouhý hřbet a silnou záď. Srst Altajských koní bývá v zimních měsících dlouhá a hříva i ocas jsou ideálně též dlouhé a bohaté.

Altajští koně mají většinu představitelných barev. Mezi typické a ceněné patří appaloosa (čókyr; především v barvách leopard, deka a mramor), pinto/strakoš (ala) a plavák s úhořím pruhem a často též zebrováním na předních nohách (kula).

Zajímavosti:
Přes příměs krve některých jiných Ruských plemen, ke které došlo zejména díky "prozíravé" hospodářské politice SSSR, je i současný Altajský kůň velice dobře přizpůsoben drsným klimatickým podmínkám Altaje, za což vděčí především tradičnímu způsobu chovu. Altajci - původní obyvatelé Altaje - chovají koně zásadně venku. Klisny jsou ponechány k chovu v polodivokých stádech s vůdčím hřebcem. Jako jízdní koně a soumary Altajci používají téměř výhradně valachy a hřebce, nehodící se k chovu ani k jízdě, porážejí na maso. I jízdní valaši jsou ale pouštěni na svobodu pokud zrovna nepracují. Přikrmováni jsou pouze jízdní koně pokud jsou používáni v zimních měsících.

Albino

12. listopadu 2008 v 8:56 | Lenishek :) |  Albino

Název:
Albino, American Cream and White

Původ a historie:
Od nepaměti se v chovu občas objevovali albíni. Protože však jde o recesivní znak spojený se sníženou životností, chovali se vždy jen jako vzácnost bez dalšího využití. V USA se začali chovat od počátku 20. století. Zakladatelem chovu byl hřebec Old King, narozer roku 1908, patrně kříženec araba a morgana. Roku 1937 byl založen AAHC (Am. Albino Horse Club).

Popis a charakteristika:
Přes velkou snahu se dosud nepodařilo ustálit typ tak, aby mohl být uznán jako plemeno, proto se jedná zatím jen o typ. Kůň může být libovolně velký a libovolného původu, přednost mají jezdečtí koně. Kůži musí mít růžovou, srst čistě bílou, oči růžové, bledě modré, v krajním případě tmavohnědé. Kopyta mají být světlá, skvrny jsou nežádoucí. Nesnáší sluneční záření.

Využití:
Využití je omezené díky snížené odolnosti.


Americký baškir

12. listopadu 2008 v 8:54 | Lenishek :) |  Americký baškir

Název:
Americký baškir, Bashkir curly

Původ a historie:
Baškirský kůň se nerozšířil pouze ve Starém světě. Chová se také v USA pod jménem Bashkir curly a v severozápadních státech USA žije kole 1 100 registrovaných baškirských koní. Američtí hipologové se vší vážností tvrdí, že se originální baškirové objevili ve stádech mustangů počátkem 19. století a že jsou potomci koní, kteří přešli do Ameriky ze Sibiře po pevninském mostě v místě Berningova průlivu. To samozřejmě není možné, protože baškirové se dostali na východ od Uralu teprve v druhé polovině 19. století, kdežto pevninský most Beringia zmizel nejpozději před 12 000 lety, tedy dávno před tím, než byl zkrocen první kůň. Je však pravděpodobné, že se baškir dostal z Ruska do osad na Aljašce jako osvědčený otužilec a tady se ho ujali indiáni (podle nejasných zpráv chovaly některé kanadské kmeny koně podobného typu kolem roku 1800).

Popis a charakteristika:
Americký baškir se ovšem od původního plemene dost liší, uchoval si sice zkadeřenou podsadu, ale jinak je to spíše kůň vyšší, robustnější a stavbou spíše podobný quarterovi.

Využití:
Americký baškir slouží jako kůň honácký a je oblíben i pro westernové ježdění.


Albánský horský kůň

12. listopadu 2008 v 8:52 | Lenishek :) |  Albánský horský kůň

Název:Albánský horský kůň, Mysekajský kůň (Myzeqea), Albanian (anglicky)

Původ:
Albánský horský kůň vznikl na základě koní mongolských, tarpanů a turkmenských koní, později byl zušlechťen arabskou krví.
V poslední době byla přilita krev haflinga a nonia.

Historie:
Významnou roli v chovu albánského koně, a to především v jeho početních stavech a utváření typu, hrály sociální a ekonomické faktory v kombinaci s horským klimatem.
V minulosti se koně mnohem více využívali jako soumaři a k jízdě, než v zemědělství.
V posledních letech byla zavedena opatření vedoucí ke zvýšení početních stavů a přizpůsobení plemenného typu k zemědělské práci.
Vybraní chovní koně jsou soustřeďováni ve velkých chovatelskách centrech, jako je např. Zootechnická stanice ve Shkodře a na specializovaných farmách, kde jsou produkováni hřebci k vylepšování místních koní. Od roku 1980 je zaznamenán velký nárůst počtu koní tohoto plemene.

Popis a charakteristika:
Výška:
124 (minimum u horského typu) - 143 cm (maximum u stepního typu)
Exteriér:
Hlava: rovná, krátká
Krk: robusní, krátký
Plece: široké
Kohoutek: lehce vystouplý
Záď: široká, dobře osvalená
Nohy: delší, osvalené
Barvy: povolené barvy jsou šedá, černá, bílá a hnědá

Povaha:
Má velkou výdrž při překonávání dlouhých vzdáleností a je neuvěřitelně odolný a neúnavný vzhledem ke svému vzrůstu
Nevyžadují přílišnou péči a spokojí se i s menším množstvím potravy, aniž by se to projevilo na jejich kondici
Rovněž vyniká, ostatně jako všechni horští koně, jistotou při pohybu na nerovném a obtížném terénu

Využití:
Horští koníci se využívají především jako soumaři a stepní koně, kteří často disponují přirozeným pohodlným mimochodem, se využívají hlavně k jízdě.
Také jsou často používáni k lehkému tahu a k zemědělským pracem.


Alpský tažný kůň

12. listopadu 2008 v 8:50 | Lenishek :) |  Alpský tažný kůň
Původ:
Rakousko

Popis a charakteristika:
Chladnokrevník. Dal vzniknout plemenu hafling

Již vyhynul