Srpen 2008

Ostatní

30. srpna 2008 v 22:44 | Lenishek :) |  Ostatní

O koních

30. srpna 2008 v 22:14 | Lenishek :) |  O koních

• O koních •



Ikonky

30. srpna 2008 v 22:01 | Lenishek :)

Překopávání

28. srpna 2008 v 18:12 | Lenishek :) |  Blog
Rozhodla jsem se, že překopu blog, takže se nedivte, když nebude nějaký článke zařazený a bude v tom "bordel". Potom by měl být blog o hodně přehlednější. Zatím pp
adminka Lenishek :)

Ardenský kůň- info

28. srpna 2008 v 12:50 | Lenishek :) |  Ardenský kůň

Název plemene: Ardenský kůň
Původ: Francie a Belgie
Typ: chladnokrevník
KVH: 148 - 160 cm
Barvy: tmavý hnědák, hnědý a červený bělouš, ryzák


Historie
Pochází z Ardenských hor na francouzsko-belgickém pomezí. Historie tohoto plemene sahá až do doby Římanů, první zmínky jsou z období galské války.
Starší ardenští koně byli poněkud lehčího formátu a proto se mimo tahu využívali i k jízdě. Používali se jako vytrvalí, odolní a energičtí jezdečtí koně například během francouzské revoluce nebo napoleonských válek. Za 1. světové války se osvědčili při tahání děl a těžkých zásobovacích vozů.
Ardenský kůň dnešního typu vznikl v 19. století křížením s buloňskými koňmi a percherony. Pro zušlechtění chovu se zapojili i angličtí plnokrevníci a arabští koně.


Povaha
Ardenští koně vynikají svou laskavou, živou povahou. Jsou klidní, snadno ovladatelní a učenliví. Díky jejich ochotě, pracovitosti a vytrvalosti je mohou řídit i děti.

Konstituce
Tělesná stavba odpovídá typu cob. Má silné, kompaktní tělo, dobře tvarovanou, krátkou hlavu, svalnatý, klenutý krk a mohutnou, kulatou záď, která se zdůrazňuje zkracováním nebo svazováním ohonu. Žíně i rousy jsou bohaté, mírně zvlněné. Nohy mají silné, dobře stavěné s velkými, tvrdými kopyty. Hrudník je hluboký, sklon lopatek umožňuje plynulý, energický pohyb.
Vyskytují se nejčastěji červení nebo hnědí bělouši, vzácněji tmaví hnědáci nebo ryzáci. Vraníci a bělouši jsou nežádoucí.
V kohoutku dosahují výšky 148 - 160 cm.

Využití
Původní lehčí kůň křížením s chladnokrevníky získal těžší tělesnou konstituci - stal se z něj všestranný, silný tažný kůň. Jeho vytrvalost ho předurčila na práci v náročných kopcovitých terénech. V současné době obliba ardenských koní klesá. V zemědělství se téměř nevyužívají a na pracujícího ardena můžete narazit snad už jen ve Skandinávii. Současní jezdci využívají tohoto koně při rekonstrukcích historických bitev. Ve Francii se chovají i jako masná zvířata.


Christiane Slawik, www.slawik.com

Arabský kůň

28. srpna 2008 v 12:49 | Lenishek :) |  Arabský kůň

Úvodem...
"Když Bůh stvořil koně, pronesl k tomuto pozoruhodnému zvířeti: Tobě rovného jsem neudělal, všechny poklady Země leží mezi Tvýma očima..." praví se ve svaté knize islámského náboženství, v koránu. Roli stvořitele koní sice muslimové přisoudili Bohu, sami však jeho dílo ještě zdokonalili. Jakkoli se to zdá neuvěřitelné, ve vyprahlých pouštích Arábie, v končinách krajně nehostinných, vychovali nekrásnější a nejušlechtilejší koňské plemeno. Vznikla nová podmanivá krása plná tajemství, svobodná a překypující životem - koně jak z Pohádek tisíce a jedné noci...
Arabský kůň je bezpochyby nejkrásnější ze všech koní, je to také nejstarší a nejčistější ze všech plemen, které bylo starostlivě šlechtěno tisíce let. Arabský kůň se označuje jako "zdroj" všech světových plemen. Díky své genetické čistotě vtiskuje svému potomstvu vlastní silný charakter a konstituční tvrdost a ušlechtilost jako zjemňující vliv. Hrál významnou roli při vývoji většiny známých plemen, ale jeho největším přínosem byl podíl na vzniku anglického plnokrevníka. Ačkoliv anglický plnokrevník je větší a rychlejší než arab, přesto nemůže zapřít životnost, zdraví, inteligenci a krásu, kterou zdědil právě po tomto předkovi...

Vysvětlení názvu:
Nejcennější ze všech světových koní dostal jméno podle Arabského poloostrova, kde se toto v podstatě přírodní plemeno ustálilo. Z tohoto území samozřejmě nepochází, protože zde v poledové době divocí koně nikdy nežili. Zřejmě sem přišli přes Mezopotámii někdy ve 3. tisíciletí př. n. l. Zásluhou arabských beduínů je prošlechtění tohoto plemene, ale hlavně udržení původního rázu i při expanzi do okolních zemí po 7. století n. l.

Původ a historie:
Podle některých anatomických znaků, a také podle archeologických nálezů, je arab spřízněn s íránskými plemeny i s původním přírodním kaspickým ponym. Na formování plemene se podílely hlavně specifické podmínky teplé pouštní oblasti v nitru Arabského poloostrova, zejména v pahorkatině mezi Medinou a Riádem, dříve označované jako Nadžed. V drsných podmínkách získal arab tvrdost, vytrvalost, odolnost a hlavně skromnost. Je to prakticky jediné čistokrevné plemeno na světě, protože jeho rodokmen je dokumentován od 7. století n. l. a po celou tu dobu byl chov přísně výběrový, bez přikřížení.
Kmeny Beduínů v Arábii mají jen málo psaných záznamů, ale rodokmeny svých koní se učily zpaměti. Jeden z prvních psaných záznamů o arabském koni zachytil arabský historik El Kelbi v r. 786, který načrtl historii a rodokmeny arabů od r. 3000 př. n. l. až ke klisně Baz a hřebci Hoshabovi. Klisnu Baz údajně zajal v Jemenu Bax, Noeho prapravnuk, který byl krotitelem divokých koní. Dílo El Kelbiho je však spíše archeologické než reálné, ale podtrhuje starobylost tohoto plemene. Později emír Abd-el-Kader (1808 - 1883) ve svých dopisech francouzskému generálovi Dumasovi (1803 - 1871) rozdělil historii tohoto plemene do čtyř epoch: od Adama po Ismaela, od Ismaela po Šalamouna, od Šalamouna po Muhammada a od Muhammada dodnes. Zaznamenal také pověst o stvoření koně, půvabnou, ale zcela neodpovídající vývojové teorii: "Když bůh chtěl stvořit koně, řekl jižnímu větru: ´Chci z tebe udělat živou bytost, zhmotni se!´ A vítr se zhmotnil. Ihned se objevil archanděl Gabriel a přinesl plnou hrst prachu, kterou nabídl bohu a ten udělal hnědáka a ryzáka, a přitom řekl: ´Tvé jméno je Kůň. Učinil jsem tě arabem a dal ti červenou barvu mravenců. Zavěsil jsem štěstí do kštice, která visí mezi očima, učinil tě pánem jiných živočichů. Lidé tě budou následovat, kamkoli půjdeš; budeš stejně dobrý k honbě jako k letu; bohatí budou jezdit na tvém hřbetě a štěstěna bude přicházet díky tobě.´ Pak vtiskl koni známku slávy a štěstí, malou bílou známku do středu jeho čela."
Tradiční rozdělení podle Abd-el-Kadera do čtyř etap samozřejmě neodpovídá. První období, tedy před rozdělením židovských a arabských kmenů, není dokumentováno vůbec a je pravděpodobné, že v té nejstarší době v Arábii žádný kůň nežil. K druhému období se dochovaly pouze báje, ale žádné reálné skutečnosti. Nesporně však ve 2. tisíciletí př. n. l., tedy před králem Šalamounem, již koně na Arabském poloostrově žili (Ismael, nevlastní syn Abrahamův a praotec beduínských kmenů, byl možná první osobou, která v Arábii koně užívala). Mohli se sem dostat mnoha cestami, buď z Persie nebo z Mezopotámie, protože v obou těchto oblastech byli již koně známi. Persie, dnešní Irán, patří nesporně k nejstarší oblasti šlechtění koní a Mezopotámie se s koňmi seznámila prostřednictvím mnoha nájezdů kočovných i kulturních národů. Třetí období je již reálné. Šalamoun zcela přehlížel izraelský zákon, který zakazoval chov koní jako modlářství (ještě král David ukořistěné koně zabíjel) a naopak se zasloužil o jeho rozvoj. Měl údajně 1200 koní jezdeckých ve vlastních stájích a přes 40 000 koní pracovních na obchod, když je z Turecka dovážel do Egypta. A že v době Šalamounově byli koně skutečně předmětem intenzivního obchodu, to dokazují obrovské stáje v pevnosti Maggido a četné zprávy o obchodu s bohatými státy na Arabském poloostrově, například se Sábou. Beduínské kmeny na Arabském poloostrově v té době koně znaly a věnovaly jim velkou pozornost.

Čtvrtá epocha dle rozdělení Abd-el-Kadera:
Vlastní dějiny arabského koně se však datují od vystoupení Muhammada (570 - 632), původně obchodníka, který žil až do své čtyřicítky bezvýznamným životem, jako manžel o mnoho starší, bohaté ženy a nebyl ani příliš vzdělán. Muhammad se, poté co se obrátil na víru v jednoho pravého boha, sám prohlásil za nového proroka, soustředil kolem sebe hlouček stoupenců, který se zanedlouho rozrostl na sektu. To už celá Mekka zbystřila, Muhammadova kázání zaváněla buřičstvím, beduíni proto muhammedánům zabavili veškerý majetek a vyhnali je do křesťanské Hebeše. Muhammad v sedle koně dlouho bloudil pouští, poté se však vrátil do Mekky. Vše nasvědčovalo tomu, že jeho učení zanikne, Muhammad však dostal poselství z Mediny. Tamní občané mu vzkázali, aby přišel a vládl městu ve jménu Boha. Beduínům v Mekce bylo okamžitě jasné, co by to znamenalo, kdyby buřičský kazatel ovládl město ležící na jejich hlavním karavanním tahu do Sýrie - rozhodli se, že Muhammad musí zemřít. V noci vnikli do Muhammadova domu - prorok však nečekal, už dávno měl nachystané koně a vrahům unikl. Pronásledovatelé předpokládali, že se dal severním směrem, Muhammad však zvolil jinou taktiku - se svou družinou prchal nejprve na jih. Mlčenlivá poušť, jezdci v sedlech ženoucí koně, strach ze smrti v zádech a klenba hvězdné oblohy nad hlavou - tak vypadala Hidžra, památná noc 6. července roku 622, počátek islámského letopočtu a - jak se později ukázalo - i jedno z nejdůležitějších dat v dějinách chovu koní. Zvířata cválala po několik dní, chlad noci se střídal s poledním žárem, žhavé slunce se opíralo do jejich zpocených, vyčerpaných těl, štvanci na jejich hřbetech je však nelítostně pobízeli dál. Konečně prorok zavelel k odpočinku a přikázal napojit koně z nedaleké říčky. Muhammad sledoval, jak se vysílená, žízní sužovaná zvířata hrnou k vodě a v té chvíli dostal nápad: aby si ověřil bezpodmínečnou poslušnost, vydal z malé trubky signál svolávající nejen poutníky, ale i koně k dalšímu pochodu. Ze stáda valícího se k napajedlu se oddělilo pět klisen. Aniž svlažily pysky, vrátily se k svému pánovi. Unešený Muhammad v tom spatřil šťastné znamení a rozhodl se, že z těchto koní postaví velkolepý chov. Honosně je označil jako "klisny Prorokovy", přidělil jim tajemná jména Sak-La-We (což je volně přeloženo jako "ta, která v mládí utrpěla těžkou zkoušku), Ku-Hai-Lan, U-Bai-Ian, Had Ban a Ham-Da-Na (všechna ta jména obsahují chválu či ocenění). Do historie klisny vešly též pod současným legendárním názvem Al-Kham-Sa neboli "Všech pět".
Jakmile Muhammad dorazil se svými druhy oklikou do Mediny - bylo to 20. září roku 622 - sebral početné vojsko a začal šířit islám. Správně pochopil, že bez výkonných koní by neměl vyhlídku na úspěch - zařadil "Všech pět" okamžitě do chovu. Klisny skutečně začaly rodit potomstvo nebývalých kvalit. Arabští koně tak nastoupili cestu vstříc světové slávě...
Všichni praví arabové musí mít tyto klisny v rodokmenu a jejich chovatelé znají ještě dnes předlouhé rodokmeny zpaměti. Za nejušlechtilejší se považuje typ Kuhaylan, "černá antilopa" (i když jde většinou o hnědáky). Bílá barva a vrcholná elegance se pojí s typem Saklaví (Siglavy). Další kmeny jsou Hamdani, Muniqi a Hadban. Je ovšem nutno poznamenat, že následkem toho, že arabština nepíše samohlásky, došlo k mnohému zkreslení těchto jmen, takže v literatuře bývá kolem "posvátných klisen Muhammadových" zmatek. Spolu s arabskou invazí se arabský kůň rozšířil téměř do celého Starého světa a vydatně ovlivnil chovy koní v Evropě, jižní polovině Asie a nakonec i v ostatních světadílech. Hodnota araba byla plně oceněna teprve v 18. a 19. století, kdy šlechtitelské rodokmeny začaly získávat ušlechtilé arabské koně pro své hřebčíny. Původně totiž byly klisny čistokrevných arabů zcela neprodejné a bylo obtížné získávat i kvalitní hřebce. Koncem 19. století se však poměry podstatně změnily, a tak se arabští koně dostali do celého světa a v pečlivě řízených chovech se dále rozvíjeli.

Popis a charakteristika:
Arabský kůň je ojedinělé plemeno, poznamenané vyhraněným prostředím, v němž se vyvíjelo. Je to kůň výhradně jezdecký, velmi životný, zdravý, inteligentní a učenlivý. Arabští koně jsou vesměs individuality a zejména hřebci mají vyhraněný charakter. Přesto jsou to koně mírumilovní a snadno ovladatelní.
Typickým znakem araba je krátká, ušlechtile utvářená, suchá hlava s výrazně prohnutým profilem a široké, klenuté čelo pokračuje mezi očima štítovitou vyvýšeninou zvanou džiba (jibbah).Hlava se napojuje na krk zvláštním obloukem, zvaným mitbah. To mimo jiné umožňuje velkou pohyblivost hlavy. Krk je dlouhý, elegantně prohnutý, u hřebců má mírný náznak hřebene. Arab se liší od všech ostatních koní krátkým hřbetem, protože má jen 16 párů žeber a 5 bederních obratlů. Následkem toho je jeho kříž rovný a ocas vysoko nasazený. Ten se skládá ze 16 obratlů. Pouštní původ tohoto plemene prozrazuje tenká kůže, pod kterou se zřetelně rýsují cévy a šlachy, krátká, jemná srst a hedvábná hříva i ohon. Pohyb po tvrdém kamenitém podkladě přispěl k vývoji štíhlých suchých nohou se skvělými klouby a tvrdými, zdravými kopyty. Vydatný pohyb v horkém suchém vzduchu ovlivnil tvar chřípí a velmi pohyblivých, široce otevřených nozder. Uši jsou velmi pěkně utvářené a oči velké a zářivé, mírně prohnutý "štičí" profil pak výraz koně dotváří. Nejoblíbenější barvou arabů v evropských i amerických chovech je bílá, avšak ve své vlasti byli arabi hnědáci, ryzáci i vraníci. Arab je poměrně malé plemeno, povolená výška je od 144 do 152 cm, avšak menší postava není u araba na závadu. I když je arab nízký, nikdy se nepočítá k ponyům. Tradičně se u arabů hříva ani ocas neupravují. Žíně se nesmějí protrhávat ani přistřihovat a důležité je i přirozené vysoké nesení ocasu. Chody jsou vesměs vynikající, plavné, lehké a prostorné, jako kdyby se kůň pohyboval na pružinách. Přestoře je arab konstitučně jemný, váží do 400 kg, jezdec do 90 kg by mu neměl činit problémy.

Povaha:
Již vzhled ukazuje, že jde o zvíře velmi vnímavé, bystré a všestranně nadané. Drsné podmínky jeho původní vlasti umožnily arabovi rozvinout skvělý zrak i čich, neméně znamenitý sluch a jedinečný orientační smysl. Zvíře vyniká velkým temperamentem, ale současně je dobře ovladatelné a s chutí se učí různým trikům. Arabská tradice tvrdí, že tento kůň je neobyčejně oddaný a věrný svému pánovi, což dokládá mnoha působivými historkami.

Využití a sport:
Arabský kůň je výhradně jezdecké plemeno a v minulosti posloužilo ke vzniku mnoha dalších plemen, závodních i pracovních. Arabskou krev má v sobě většina cenných jezdeckých koní...

Arabské hřebčíny:
V 18. a 19. století začaly významné státní hřebčíny jako Marbach v Německu, Janow Podlaski v Polsku, Bábolna v Maďarsku a ve Francii Pampadour, Pau, Tarbes a Gelos rozvíjet chov arabských koní, ale stejně důležité byly i některé soukromé chovy. Rodina Potockich, navazující na dlouholetou tradici chovu arabů v Polsku, chovala vynikající arabské koně ve svém proslulém hřebčíně Antoniny. Tyto odchovy ovlivnily araby na celém světě. Ve Velké Británii založili Wilfrid a Anne Scaven Bluntovi hřebčín Crabbet, kam umístili koně získané během cest po Arábii v letech 1878 a 1879. Tehdy už se v chovech začínala projevovat degenerace. Později koupili zbytky z nejproslulejšího stáda arabů na světě, které patřilo pašovi Abbasu I. Koně z Crabbetu se stali základem chovů nejen v Británii, ale i ve Spojených státech, v Austrálii a Jižní Africe.

Dnešní biotypy araba:
Dnes se nejčastěji chovají biotypy: Koheilan, Siglavi a Munighi.

Koheilan
Koheilan chatakterizuje široké, vypouklé čelo, dlouhá obličejová část s jemnými pysky, mozková část je krátká, tělo je hluboké a široké o dlouhých liniích. Předramení je dlouhé, nadplecí krátké. Stavba těla je celkově vysoce proporciální a harmonická. Typickou barvou je hnědá. Koheilan je symbolem síly a odolnosti, je to sportovní kůň. Biotyp Koheilan zahrnuje asi 105 rodin (Haifi, Jallabi, Krush, Hamdan, Hadban a další).

Siglavi
Siglavi má vypouklé čelo a krátkou obličejovou část, dlouhou mozkovou, široký a hluboký hrudník. Je velmi harmonického rámce, barvou šiml. Je symbolem krásy a elegance. Je vhodný na výstavy.

Munighi
Má mělké čelo, dlouhou obličejovou část s rovným, nebo mírně klabonosým profilem, mělký dlouhý trup na vysokých nohou, se slabě rozvinutou zádí a silně rozvinutým předkem. Typová barva je kaštanová. Je vyšlechtěn pro dostihy.
Koheilan a Siglavi jsou klasickými rody, naproti tomu Munighi je moderní dostihový kůň. U arabského plemene jde o to, aby byla zachována ušlechtilost, "suchost", dobré zdraví, dokonalé chody, energický temperament a dobrý charakter.


Nový design!

23. srpna 2008 v 15:38 | Lenishek :) |  Blog
Tak a je to tady. Udělala jsem nový design. Dala jsem si s ním docela záležet, tak doufám že se líbí. vaše názory do komentů :)

Appaloosa

20. srpna 2008 v 18:26 | Lenishek :) |  Apaloosa

Pokud je kůň schopen opravdové lásky k člověku,pak právě Appaloosa má k tomu nejblíže
Appaloosa-je tajemný,magický kůň.Od jiných ho odlišují 4 základní znaky,o nichž ani odborníci nevědí jak vznikly:typické zbarvení,skvrnitá kůže kolem očí,nozder a genitálií,vertikální pruhy na kopytech a viditelné bělmo v očích kolem duhovky.
Tvrdá selekce na prériích z něj udělala koně fyzicky nesmírně zdatného,inteligentního a vnímavého.Je to kůň pro všechno se srdcem bojovníka.Od westernových disciplín,přes distanční jízdy,parkur,drezuru,vozatajství až po dostihy-časový rekord na 4,5 furlongu-tj. 905 metrů,totiž držel do roku 1993 právě Appaloosa hřebec).
Jejich opravdová krása a cit si získá každého.Appaloosy jsou také známí tím,že člověka přijmou za člena svého stáda, a jejich smrt poté nesete stejně těžce jako smrt člena rodiny..
Skvrnité koně znal již Starý svět.Dokazují to malby na stěnách pravěkých malířů,kteří zhruba 18 tisíc let před Kristem zobrazují skvrnité koně po stěnách francouzských jeskyní Lascaux a Perche Merle.Nyní se můžeme podívat na vývoj tohoto plemene v Novém světě.Ten začal roku 1500,kdy se první Španělé usídlili na území dnešního Mexika a začali zde chovat ovce a koně.Přestože indiáni s těmito kolonisty spolupracovali,nesměli na jejich koně ani pomýšlet.Postupem času se však indiánům kmene Nez Percé podařilo ukrást pár plemeníků a naučili se jejich zvykům a přirozenému jezdectví.Roku 1621 připlula loď, která převážela skvrnité koně z Evropy.Jakmile indiáni měli koní dostatek začali se jejich chovem aktivně zabývat.Je až ohromné jak se z těchto malých zemědělců stali vynikající chovatelé nikoli množitelé koní.Díky tomu byli těžcí koně vyřazeni z chovu a využíváni jako soumaři a silní,hbití koně využíváni k produkci špičkových koní,využívaných převážně k boji a pro lov bizonů.Méně kvalitní hřebci byli kastrováni a využíváni jako jezdečtí koně.Díky speciálnímu chovnému programu Nez Percéů můžeme dnes nyní obdivovat ušlechtilost těchto koní nad ostatními.Označení Appaloosa vzniklo z území,kde indiáni sídlili-u řeky Palouse.Později se koním říkalo A Palousey a nakonec Appaloosy.
Nejkrutější kapitola v historii Appaloos začala 15.května 1877,kdy generál Howar obdržel rozkaz přemístit náčelníka s jeho lidem do rezervace Lapwai.Indiáni se tedy začali přesouvat.Jejich cesta se křížila s Hadí řekou, která byla 400m široká a zrovna se jejím korytem hnala voda z tajících ledovců.Indiáni jej museli i s koňmi překročit.Proud byl však velmi silný a přes 900 appaloos se utopilo.Lidé pokračovali dál.Během cesty však došlo k několika potyčkám a několik lidí generála Howara bylo zabito,jelikož se nemohli měřit síle a rychlosti indiánů Nez Percé.Tehdy začala štvanice na indiány.Trvala 3 měsíce a jezdci museli překonat trasu dlouhou 1300 mil!Tuto nepředstavitelnou dálku indiáni díky svým zdatným a cvičeným koním přežili.Na konci 3. měsíce je však generál našel a poslal proti nim 600 vojáků vojenské kavalerie proti 120 bojovníkům indiánů.Útoky vojáků se indiánům sice porazilo odrážet,ale po šestidenním vyčerpávajícím boji byli donuceni ke kapitulaci.Indiány přemístili do rezervace a pár Appaloos prodali a zbytek postříleli.
Přesto existovali lidé,kterým osud těchto krásných koní nedal spát.Patřili k nim Claude Thompson a dr. Francis Haines,kteří shromáždili pár chovatelů Appaloos a kolem roku 1938 založili Appaloosa Horse Club ve státě Oregon,kde sídlili Nez Percéové.Díky nim se Appaloosám blýská na lepší časy a dřívější sen Nez Percéů se stává skutečností!!
Doufám,že i já budu v blízké budoucnosti moci pokračovat v řadě úspěšných chovatel těchto nádherných koní.Nyní jste mi snad dali za pravdu,že opravdové pouto mezi koněm a člověkem bylo právě mezi appaloosami a indiány kmene Nez Percé.Je to příběh víry a opravdové lásky a její následné zrady
Výška : 145 až 155 cm.
Zbarvení : Nejnápadnější na appaloosovi je jeho zbarvení. Různé varianty dělíme na následující typy :
- Leopard : bílá kůže se skvrnami rozesetými po celém těle.
- Few-spot : celý bílý pouze s několika tmavými skvrnami.
- Snowflake : tmavá kůže se světlými skrvrnkami pocelém těle.
- Blanket : tmavý kůň s bílím " pláštěm " na zádi se skvrnemi nebo beze skvrn.
- Roan : prokvetlý ( chlupy jsou převážně tmavé a prokvetlé bílými chlupy ), s pláštěm nebo bezpláště na zádi.
Charakter : Appaloosové jsou neobyčejně vytrvalí, nanároční a mají dobrou, klidnou a pracovitou povahu.
Exteriér : Hlavy je široká, oko je jiskrné. Uši jsou, tak jako u všech amerických plmen, malé a špičaté. Krk je svalnatý, hrudník široký. Appaloosa má kulatou, silnou záď s vysoko nasazeným ohonem. Žíně jsou velmi jemné.
Možnost využití : Hodí se pro všechny westernové disciplíny. Díky přítelské povaze je velmi oblíbený jako spolehlivý jezdecký kůň.
Chody : Jako typický western. kůň má appaloosa příjemný cvals vysokým akcelaračním potenciálem. Dále je talentovaný skokan.
Zajímavosti : Indiáni z kmene Nez-Percé tot plemeno vyšlechtili pro válečné potřeby a lov. Tito koně se nazývali palouse horses. Dnešní appaloosové jsou v podstatě křížnci Palouse horse a Quarter horse.
/*

zdroj : Christiane Slawik, www.slawik.com

New design!

20. srpna 2008 v 17:00 | Lenishek :) |  Blog
Budu dělat nový design (teda dělala jsem ho, vím jak bude vypadat), ale totálně nwm v jakých barvách by měl být. Chtěla bych nějaké 3 barvy. Jedna z nich by nejspíš byla černá a zbytek nwm.
Do komentářů můžete napsat jaké zbývající 2 nebo další 3. A nejlépe by bylo kdyby byly světlé.

Fotky drezury

19. srpna 2008 v 17:24 | Lenishek :) |  Fotky

Nový přírustek na Kiwiranchi

19. srpna 2008 v 17:13 | Lenishek :) |  Moje zážitky
Kiwiranch- je to ranč známého mojeho tatky. Na ranči je haflingerka Bára, valach Goliáš (Gogi), paint horse Kokolena Doll, Trashback Lena (nejspíš už prodaná), a nový přírustek!
Je to nádherná kobylka s kvítkem na čele a čárečkou na papulce:).Porod proběhl v sobotu odpoledne ve stodole,mamča i mimi jsou v pořádku.Zatím ještě nemá jméno,ale budem muset vymyslet něco se sny nebo sněním nebo spaním,protože kam malá příjde, tam sebou švihne na zem a chrní :).
A foto:
není sladká? a zanedlouho sem hodím více fotek (až pojedem na návštěvu :))
zdroj: kiwiranch.estranky.cz